Telecentrické objektivy se hodí pro takové aplikace strojového vidění, které mají změřit nějaký výrobek či jeho součást. Vhodnost telecentrického objektivu pro toto praktické využití spočívá v jeho vlastnosti zobrazit snímaný předmět stále rozměrově stejně bez ohledu na to, jestli ho dáme ke kameře blíže nebo od ní dále. Toto rozdílné chování oproti běžným objektivům (a také oproti lidskému oku) umožňuje kompenzovat nepřesnosti v pozicování předmětu před optickou soustavou (například při pohybu na dopravníku) a změřit vždy reálný rozměr předmětu.
Na rozdíl od telecentrického objektivu má na nekonečno nastavené obě pupily objektivu: vstupní i výstupní. Stejně jako telecentrický objektiv se používá pro velmi přesná měření, má však oproti němu několik výhod. Bi-telecentrický objektiv se může pochlubit mnohem konstantnějším výsledným obrazem, dochází u něj k menším odchylkám velikosti snímaného objektu. Další velkou výhodou je vyšší kontrast výsledného obrazu.
Tyto výhody se při konkrétní aplikaci ve strojovém vidění projevují zejména kvalitnějším vstupním obrazem – vyšší kontrast znamená, že lze snadněji rozeznat hrany předmětů, což se projeví zejména při použití standardního osvětlovacího prvku. Konstantnější výsledný obraz pak znamená mnohem menší odchylky při měření (při opakovaném měření totožného předmětu nebude docházet k rozdílným výsledkům). Další detaily viz článek „Telecelentrický objektiv - přednosti a charakteristiky“.
Hloubka ostrosti (Depth Of Field neboli DOF) udává rozsah vzdáleností snímaného objektu od objektivu, v rámci něhož uvidíme objekt vždy ostře. Hloubku ostrosti uvádíme ve tvaru ±X mm, kdy je tento údaj vždy vztažen k pracovní vzdálenosti objektivu.
Pracovní vzdálenost (Working Distance neboli WD) je vzdálenost předmětu od objektivu, ve které je možno vidět objekt ostře. Telecentrické objektivy neumožňují tuto vzdálenosti nijak měnit (přeostřit na jinou vzdálenost), proto je nutné klást zvláštní důraz na výběr správné pracovní vzdálenosti a hloubky ostrosti objektivu.
Clona je v optice zařízení, které reguluje nebo omezuje množství světla procházejícího objektivem. Může být pevná nebo proměnná v určitém rozsahu. Proměnná clona funguje podobně jako lidská oční zornice a kontroluje množství světla, které dopadá na senzor kamery.
Moderní objektivy používají lamelovou (také "irisovou" - odtud termín IRIS) clonu, kterou lze regulovat spojitě v jistém rozmezí. Lamelová clona má větší počet lamel srpkovitého tvaru z tenkého černěného plechu. Jedním koncem jsou uchyceny otočně v těle objektivu, na druhém konci mají krátký kolíček, který se pohybuje v drážce otočného prstence, jímž se clona nastavuje. Díky tomuto uspořádání se otvor clony v širokých mezích mění, a přesto zůstává zhruba kruhový.
Koaxiální osvětlení je speciální druh osvětlovacího prvku, ve kterém neozařuje zdroj světla inspektovaný předmět přímo, ale pomocí polopropustného zrcadla, skrze které objekt pozoruje i kamera. Tento druh osvětlení je mimořádně vhodný pro inspekci povrchů lesklých předmětů (např. kovy).
Senzor (snímač, někdy též čip) je elektronické zařízení, které převádí světlo na elektrické signály. Existují dva základní typy – CCD a CMOS. V drtivé většině kamer určených pro strojové vidění se používá technologie CMOS. Dříve byly senzory CMOS oproti CCD v nevýhodě, pokud šlo o snímání rychle se pohybujících objektů nebo realistické zobrazení barev. V dnešní době jsou však tyto rozdíly již téměř smazány.